The Legend of Zelda: Spirit Tracks

Na herních strojích od Nintenda těžko naleznete známější a ikoničtější herní sérii, než je právě Zelda. Trable chlapce Linka se pravidelně ocitají na předních příčkách prodejnosti a patří vůbec k tomu nejúspěšnějšímu, co se herních sérií týče. Po předchozím, a velmi úspěšném, dobrodružství s fantomovými hodinami (Phantom Hourglass) se mladý hrdina chystá na změnu svojí kariéry. Zdárně dokončil studium řízení vlaků a na své první cestě veze princeznu Zeldu do Věže duší, kde se dějí podivnosti. Po cestě ale narazí na tajemného protivníka, který i přes snahu Linka princeznu unese. Tím tedy začíná dlouhá a strastiplná cesta, na konci které je třeba porazit tajemné zlo, které se chystá na zemi a samozřejmě zachránit sličnou princeznu, která je vám na cestě průvodkyní v podobě své duchovní podoby.

Svět, ve kterém se příběh odehrává se opět skládá z řady částí, které si postupně musíte otevírat. Ani v rámci dané části se nemůžete pohybovat zcela svobodně, jako tomu bylo v minulém díle, kdy jste vlastnili lodičku, která může cestovat dle libosti. Jelikož vaším dopravním prostředkem bude tentokráte mašinka, musíte jezdit pouze po kolejích, což znamená, že musíte pátrat po starých mapách dopravní sítě, zjišťovat jak překonat sněhovou bouři, či jak projet tajemným lesem. Cestování je tak více tunelové a postrádá volnost. Mašinku ale ovládáte, nastavujete rychlost a výhybky a v pozdějších fázích se také bráníte proti dotěrným nepřátelům. Mašinku je možné trochu vylepšovat, takové „Pimp my loko“. Postupně na ni navěsíte některé prvky jako například dělo, kterým se po cestě bráníte. Bohužel v druhé polovině hry začnou dlouhé cesty, které ovlivňujete zcela minimálně, dost nudit.

Mimo cesty se zpravidla pohybujete po vesničkách, městech a především dungeonech. Jejich prostředí se často mění, stejně jako nepřátelé, na které narazíte. Bludiště jsou plná různorodých hádanek, z nichž některé jsou prostorové, jiné jsou hádací a jiné jsou mechanické. Řadu z nich vyřešíte pomocí svých zbraní, mezi které patří bumerang nebo třeba mečík. Novinkou je například bič, který umí přitahovat předměty, nebo větrník, který umí sfouknout plameny nebo odfouknout mráčky. Při foukání do větrníku dokonce využijete vlastní dech a budete foukat na mikrofon. Je to zajímavá interakce se hrou. Vše samozřejmě využijete také při souboji s bosy. Čím hlouběji se do hry ponořujete, tím více se podivujete nad tím, jaké úkoly dovedou autoři vymyslet a čím dál častěji na chvilku zakysnete, než přijdete na to, jak se dostat dále. Přesto úkoly neztrácí na zábavnosti a zajímavosti.

Grafická stránka je slabší, což je bohužel u Nintenda DS obvyklé, ale přesto se na hru dá dívat a Zelda má své osobité kouzlo, především u efektů zbraní a kouzel. Velmi pěkný je hudební doprovod, ke kterému se připojíte i vy, když budete na píšťalu vypískávat různé jednoduché hudební motivy, které provedou nějaké speciální akce.

Nová Zelda opět přináší řadu nových herních možností a i když je hratelnost v podstatě stejná, jako předchozí díl, opět je to velmi zábavná hra, která vás zabaví minimálně na dvacet hodin herního času. Pokud se tedy v současnosti poohlížíte po nějaké zábavné hře pro Nintendo DS, určitě nad Zeldou zauvažujte, nebudete litovat.