Nintendo 3DS - recenze konzole

Po dlouhé době čekání se nám konečně dostal do ruky nový handheld od Nintenda a měli jsme možnost jej poměrně dlouhou dobu testovat.  Na první pohled na něm není znát velký rozdíl oproti předchozímu DS, i když jsou použity trochu luxusnější materiály a celá konzole vypadá o něco masivněji. K dispozici jsme dostali tmavou variantu zbarvení, ale v prodeji by měla být ještě modrá a několik dalších, které zřejmě nebudou dostupné v naší krajině.

Po otevření Nintenda 3DS již je zcela jasné, že se jedná o novou konzoli, protože většina ovládacích prvků změnila svou pozici, případně i svůj charakter. To platí speciálně o d-padu, tedy klasických ovládacích šipkách. Ty se přesunuly směrem ke spodní části konzole a jejich pozici zabral analogový klobouček, který známe z PSP nebo ovladačů velkých konzolí. Analog je ideálně umístěn pro ovládání levým palcem a díky jeho přesnosti se podstatně vylepší ovládání ve hrách, kde zkrátka čtyři směry nestačí. Levá strana konzole je ještě osazena slotem pro SD karty, na které je možné ukládat obrázky, muziku, pozice z her a další data. Střední část spodního dílu konzole je vyhrazena dotykovému displeji o rozměru lehce přes tři palce, pod kterým se nachází tři tlačítka pro ovládání menu – select, home a start. Tato tlačítka jsou jediným prvkem, který se vůbec nepovedl. Nemají jistý stisk, je třeba je pro aktivaci promáčknout a špatně se mačkají, když na ně vidíte, natož poslepu například potmě. Na pravé straně od displeje jsou čtyři tlačítka X, Y, A a B a také vypínací tlačítko, které se díky svému umístění brání nechtěnému stisknutí. A jako poslední prvek spodní části konzole je na pravé straně slider pro zapnutí a vypnutí wifi.

Nyní se podívejme na horní a část konzole, které dominuje širokoúhlý 3,5 palcový displej s 3D efektem. Úroveň nastavení 3D se reguluje posuvníkem na pravé straně konzole, který umožňuje nastavení od maximálního 3D zobrazení až po klasický „plochý“ obraz. Nad displejem se nachází čočka interní kamery, kterou můžete snímat sami sebe při video komunikaci nebo dalších aktivitách se snímáním obrazu. Na opačné straně horní části naleznete další dvojici kamer a senzorů, které jsou také schopny snímat video a obraz a to dokonce ve 3D. Kvalita fotografií není nijak zázračná, protože všechny kamery mají rozlišení 0,3Mpix, což je dnes daleko pod úrovní nejhorších fotoaparátů v mobilech a použití lepších čoček by celou konzoli moc nezdražilo. Snímky vyfocené ve 3D je bohužel možné prohlížet pouze a jen na 3DS a prozatím neexistuje možnost, jak si je zobrazit jinde, i když věříme, že šikovná komunita nalezne způsob jak si je zobrazit například díky použití 3D brýlí na běžném monitoru. Na zadní straně ještě najdete dva klasické rohové ovladače, zdířku pro připojení adaptéru na dobíjení a také zasunutý teleskopický stylus, který je ale poměrně špatně dostupný.

Celkově můžeme shrnout, že konzole je poměrně příjemně zpracovaná, nemá nijak přehnané rozměry a ač je o něco větší a těžší než DS, můžeme ho stále zařadit mezi kapesní a přenosná zařízení. Jediné co trochu kazí dojem z přenosnosti je výdrž na baterie. Ve chvíli, kdy například iPad vydrží přehrávat hry více než 10 hodin, je hodnota 3 – 5 hodin u 3DS hodně malá a na delší cesty to chce nabíječku nebo liščí ohon a ebonitovou tyč.

Nyní se podívejme na technologii, která táhne celé 3DS. Horní displej, který má rozlišení 800*240 bodů zobrazuje v jednu chvíli dva různé obrazy, pro každé oko jeden. Efektivní zobrazení displeje je tedy 400*240 bodů. Úroveň zobrazení 3D se reguluje, jak jsme již řekli, pomocí posuvníku na pravé straně konzole. Efekt 3D je skutečně viditelný a ač prozatím nemá ve hrách reálné využití, určitě v budoucnu bude mít. Efektu 3D je dosaženo spíše hloubkou obrazu, takže nečekejte, že na vás bude Link střílet šípy, nebo dostanete do nosu od Kena ze Street Fighteru. Negativní věcí na 3D je, že je hodně náročně na oči a při prvních hodinách hraní bude stačit 15 minut na to, aby vás slušně začaly bolet oči. Časem se sice oči přizpůsobí, ale přesto to není ono. 3D se dá samozřejmě úplně vypnout, aniž by to mělo vliv na hratelnost kterékoliv hry, ale pak si člověk klade otázku, proč tedy vyhazovat více než 6 000 Kč za novou malou konzoli, ale k tomu se dostaneme na konci.

Základní softwarové vybavení zahrnuje program pro pořizování a upravování fotografií a dále základní program pro přehrávání hudby a její úpravu. Oba tyto progamy obsahují skutečně jen základní funkce a nejsou tím podstatným, co konzole nabízí. Dále zde najdeme velmi zajímavou hříčku nazvanou AR Games. Je to hříčka, která využívá speciální šestici karet, které dostanete současně s konzolí a které je třeba položit na rovnou podložku a snímat pomocí kamerek. Díky tomu se na vašem stole začnou prohánět různé potvůrky, objevovat různé konstrukce, stůl se bude propadat nebo otáček. Ač se v podstatě jedná o jednoduchou hříčku, vypadá to velmi efektně a budete se až divit, co je možné udělat. A pokud se budete hodně snažit, můžete se například prstem dotknout virtuálního Maria. Na podobné bázi funguje ještě miniaplikace Face Riders, která sejme snímek vaší tváře a poté na vás posílá nepřátele s vaší podobou. Vy se musíte v prostoru otáčet a tyto nepřátele střílet. K dispozici je ještě několik dalších malých aplikací využívajících podobnou technologii a celkově se jedná asi o nejlepší využití 3D v 3DS, které je zatím možné si vyzkoušet. 

Mezi komunitní funkce 3DS patří především prodej miniaplikací skrze vestavěný obchod, který ale bude dostupný až v květnu společně s prohlížečem webu a několika dalších aplikací. Krom toho můžete využívat službu Street Pass, která vás při chození městem automaticky propojí s dalšími majiteli 3DSka, stáhne od nich jejich avatary a informace o hrách a vy si pak můžete prohlédnout, koho jste potkali. Užitečnost takové aplikace je spíše sporná, nicméně v našich končinách stejně nebude mít využití téměř žádné, protože máme obavu, že při procházení celou Prahou se vrátíte domů s 3DSkem stejně prázdným jako bylo při odchodu.

Vše co jsme v našem článku popisovali je aktuálně v prodeji za cenu blížící se 6 700 Kč. Když pomineme, že v zahraničí je cena o neopodstatněných 1 700 Kč menší, je stále poměrně vysoká. Podle odhadů některých analytiků Nintendo na každé konzoli vydělává skoro 100 liber (tedy asi 3 000 Kč) a to už je na pováženou. Funkčně je sice 3DS velmi slušně vybaveno, 3D skutečně funguje (i když prozatím není moc využito), ale musíme vzít v potaz, že za tuto cenu si můžeme koupit plnohodnotnou velkou konzoli, která nám nabídne podstatně větší komfort hraní a také podstatně rozsáhlejší nabídku titulů. Pokud si tedy skutečně chcete koupit kvalitní handheld bez ohledu na cenu, neváhejte volit 3DS.