LocoRoco 2

Originální herní počiny máme speciálně rádi. Zkrátka když se podaří nějakému vývojářskému studiu vymyslet něco chytlavého, vtipného, hratelného, zábavného a navíc ještě doposud neviděného, plesáme radostí. S podobným značně inovativním systémem přišlo první LocoRoco a následně Patapon, oboje od studia Sony Japan a výhradně pro přenosné PSP. Právě LocoRoco se přitom stalo pro tuto konzoli hodně typické a ve finále bychom ho mohli označit za jednu z nejlepší her pro PSP vůbec. Inu, nemusíme tedy zdůrazňovat, že pokračování bylo nadmíru očekávané. Finální plnou verzi jsme detailně otestovali, a tak si pojďme povědět, jak to nakonec dopadlo.

Pakliže jste zatím neměli tu čest blíže se seznámit s LocoRoco, pak vězte, že jde o jakousi „teletubbies“ hru, alespoň svým audiovizuálním stylem. Ovšem hratelnost je značně propracovanější a na úplně jiné úrovni, než tento infantilní a dle našeho názoru značně primitivní seriál. Hlavní roli zde hrají speciální gumové kuličky, s nimiž procházíte připravenými úrovněmi. Tento hlavní hrdina přitom neustále roste a z malé kuličky se stává větší tím, jak postupně sbíráme speciální červené bobule. Samozřejmě hratelnost obsahuje o poznání více interesantních prvků. Zajímavá je například možnost se rozdělit v některých chvílích na plno miniaturních kuliček, abyste mohli prolézt třeba úzkými chodbičkami.

Jaké konkrétní inovace s druhým dílem přišly? Pokračování je v zásadě hodně podobné originálu a řekli bychom, že prostě nabízí o něco více toho samého. Zatímco princip zůstal zachován, přibylo hodně nových featurek. Dočkali jsme se také nových typů prostředí (s různě se chovajícími povrchy země), atp. Dost velkou revoluci pak představují mise pod vodou, kdy se nepohybujete jen po pevně daných plochách, ale lze plavat i libovolně nahoru a dolů. Funguje to skvěle!

Co ovšem zůstalo stejné, je systém ovládání. Jednoduchý, intuitivní, ale přitom ohromně výkonný a propracovaný. Tady jsme naopak rádi, že jsme se nedočkali velkých změn. Pomocí „páček“ vašeho PSP tedy nakláníte celý svět doleva, respektive doprava. Právě tím docílíte pohybu hlavního gumového hrdiny, který se rozjede směrem podle náklonu plochy. Ano, opravdu jednoduché a skvělé! Stisknete-li obě najednou, tak Loco vyskočí. Kromě toho už využijete jen jedno tlačítko: kolečko, pomocí něhož můžete Loca rozdělit na menší bubliny, jak jsme již zmínili.

Vlastně úplně samostatnou částí jsou různé mini-hry, které LocoRoco 2 obsahuje. Celkově jich je docela dost, ale nebavily nás zdaleka tolik, jako samotné hraní tohoto titulu. Zmínit zde musíme například souboje s bossáky. Jsou to prakticky jediné útoky, jež však probíhají pouhým skákáním, čímž způsobujete zranění. Tento systém bychom označili jako snad až příliš jednoduchý a nezáživný. Dočkali jsme se třeba i hudebních mini-hříček, ale ani ony prostě nejsou tak „sexy“, jako základní hra.

Celou dobu nehrajete pouze za základní postavičku (tedy žlutého Loca), ale odblokovávají se i další barvy. Ty disponují především odlišným ozvučením. Celkově je i LocoRoco 2 hodně barevné a vizuální styl se nám prostě líbí. Na hráče totiž působí maximálně familiérním dojmem. Postupně přitom odhalujete plno dalších featurek, zajímavostí a možností. Byť tedy LocoRoco 2 může na první pohled působit značně jednoduše, později zjistíte, že celý koncept byl do detailů propracovaný.

Za zapůjčení hry děkujeme společnosti Sony. www.playstation.cz