Assassin's Creed: Bloodlines

Roli zabijáka jsme tu měli už s Hitmanem. Ale zabijáka v dobách křižáckých válek? Vlády rytířů Templu? To tu ještě nebylo. Hlavním tahákem měl být otevřený svět a možnost dostat se kamkoliv. Šplhání a skákání po domech, neskutečné skoky do sena, akrobatické kousky a bojové triky. To vše Altair uměl jak na PC, tak konzolích. Tak se zrodila legenda a její pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat. Jakmile budete číst tyto řádky, již světlo světa spatřil druhý díl, ve kterém se ocitnete v Benátkách, a pod ruku se vám dostane Ezio. Ale ten nás nyní tolik nezajímá. Nám jde o port pro handheld PSP.

Jak jsem se již zmínil, v prvním díle pro počítače a konzole jste mohli ovládat hrdinu Altaira. Teď tomu nebude jinak. Jak tvrdí sami tvůrci, tuto hru vytvořili na základě petice, kterou utvořili sami hráči. A pak že jsou petice k ničemu. A zde je také jedna exkluzivita. Říkáte si jaká? Vždyť se jedná o port prvního dílu. Nebo ne? Tak setkáte se tu se starým známým. Systém hry je také kopie. Ale příběh, ten je exkluzivní. V čem? Jedná se o vyplněnou příběhovou linku mezi prvním a druhým dílem pro PC a konzole. Mezeru nemohli nechat prázdnou, a tak se dozvíte, jak se najednou ocitnete z Jeruzaléma či jiných měst v Benátkách v roli Ezia. Již mohu tvrdit, že příběh opravdu stojí za to!

Připravte se na super zážitek. Jdeme na příběh. Poté, co jste se zbavili Roberta de Sable a svého mistra se dozvíte, že Templáři pomalu mizí na ostrov jménem Cyprus (Kypr). Ale ještě v Acre potkává Altair starou známou, Marii, která byla pravou rukou Roberta de Sableho. Pokusí se Roberta pomstít, ale to se ji nepovede, a tak se dostane pod držení Altaira. Společně odplují na Kypr. A zde se to začíná pomalu zamotávat. Ona stále hledá Apple of Eden (o to jsme celou dobu usilovali v prvním díle), aby zvýšila své postavení u Templářů. Altair chce zase najít hlavní Templářský archiv. Maria je tedy v zajetí Altaira, který se ji snaží vysvětlit, že on není ten špatný, ale jak to tak bývá, tak si nedá říci a podaří se ji uniknout. Na Kypru nalezne nadřízeného, jenže ten ji obviní ze spolčování se s Assassiny. Tady na scénu opět přichází Altair a Marii osvobodí. Jenže je nevděčná, a stále se vzpouzí. Mezitím hlavní hrdina, kterého ovládáme, hledá onu bájnou studnici všeho vědění. Jak to dopadne? Více vám prozrazovat nebudu. To byste přišli o to nejlepší.

Takže už víme, že příběh je zamotaný, plný překvapení a zrady. A to až do konce. Co hráče bude spíše zajímat, jak onen port dopadl. PSP má jen jeden analog a si troufnu tvrdit, že nejsem jediný, kdo byl skeptický kvůli kameře a ovládání. Pokud jste hru již hráli, jistě víte, že jak ovládání, tak i kamera dopadla velice dobře. Dokonce si myslím, že i nejlépe za celou historii akčních her na PSP. Altaira sledujeme a ovládáme z pohodlného pohledu třetí osoby.

Jaké funkce tedy tlačítka mají? Je jasné, že analogem budete s postavou chodit. Zbytek už tak jistý nebyl. Směrové šipky slouží k volbě zbraní. Zde budete mít hned všechny od začátku a v nezměněné podobě. Takže vrhací dýky, schované ostří v rukávu, pěsti i meč hojně využijete. A co tlačítka na druhé straně displaye? Ty se používají převážně k souboji či různým horolezeckým výkonům. Neopomeneme ani boční tlačítka. Levé boční tlačítko má ve hře dvě úlohy. První aktivujete pouhým stiskem. Stane se to, že se pohled takzvaně vycentruje na Altaira. Takže ho neuvidíte například z boku, ale kamera se vrátí do hlavní pozice, tedy pohled na jeho záda. Když ale držíte levé boční dlouze, tak pomocí tlačítek po pravé stran displaye si můžete prohlédnout své okolí, aniž by se Altair pohnul. Velice chytře vymyšlené. Když už jsme u toho pohybu s kamerou, tak se tu ještě zdržíme. Když se s Altairem pohybujete po střechách, tak nutnost vycentrovat kameru je skoro minimální. Tvůrci si tady opravdu uvědomili, že kamera je u her tohoto typu velkým kamenem úrazu, a tak tento problém vyřešili od základu. Sice občas někdy kamera klopýtne, ale není to nic opravdu závažného.

A teď se koukneme na systém používání pravého bočního tlačítka, tedy R. Pokud při chůzi zmačknete a podržíte R, tak aktivujete běh. Když R pustíte, navrátí se k běžné chůzi. Když chcete proklouznout nepozorovaně mezi strážemi, stačí stisknout tlačítko X a Altair se začne „modlit“ a nepřítel vám nebude věnovat pozornost. Naopak když stisknete a držíte R a k tomu ještě X, tak se Altair rozeběhne co nejrychleji, ale tímto chováním na sebe upozorníte stráže a riskujete odhalení. Ona kombinace R+X slouží i ke šplhání po budovách, akrobatickému skákání a zdolávání různých překážek. Pokud tedy visíte po skoku na kraji budovy, pro vyšplhání na její střechu není nic jednoduššího, než stisknout R. Jedná se o nejpoužívanější kombinaci v celé hře. Trojúhelník slouží k zaměření se na určitou postavu (to využijete zejména při soubojích) nebo k synchronizaci. Zaměření funguje tak, že se nasměrujete na určitou postavu a stisknete trojúhelník. Nad postavou se objeví speciální znak, podle kterého poznáte, že jste onu inkriminovanou osobu zaměřil. Synchronizace slouží většinou k sebrání předmětů či aktivování nějakých akcí (spustit výhled na město z vyvýšeného bodu). K čemu je tedy kolečko? Když už někam vylezete, tak se musíte dostat i dolů. Takže pěkně si stoupneme na kraj budovy a stiskneme kolečko. A hle. Hned se nám Altair dostal o něco níže. Pokud ale kolečko stisknete a držíte, tak se pustí a ničeho se nechytne. Prostě s sebou žuchne na zem. Pozor, takový pád z větší výšky znamená ubrání životů, nebo i smrt. Používejte tedy jen dle svého uvážení. Již jsem zmínil vyhlídkové body. Jedná se o to samé, jako v prvním díle. Jde o vyvýšené místo, u kterého máte přehled o okolí. Pomocí tohoto bodu naleznete vaši skrýš, nebo i vedlejší úkoly (o těch později). Jenže jak dolů? Stisknout Xko. Tím provedete tzv. Leap of Fate. Česky je to Skok Osudu a dopadnete do kupky sena.

Hurá na soubojový systém. Tak zaměření na protivníka jsem již zmínil. Výběr zbraně pomocí směrových tlačítek nám je také zcela jasný. Jak tedy zbraň použijeme? Stiskem čtverečku. Jiný útok vybranou zbraní není. Kolečko slouží k uchycení nepřítele a následné odhození. No a Xko slouží v bojovém režimu k úkroku, či úskoku před útokem nepřítele. Ale. Co vykrývání? To zas musíte držet R a Altair bude vykrývat nepřátelské útoky jedna radost. Pak tu je counter-attack. Když držíte R a vidíte, že se protivník chystá k útoku, tak stiskněte čtvereček. Altair provede speciální kombo, takže útok vykryje a zároveň na protivníka zaútočí. Také velice používaná kombinace. Co jsem si ale nevíce užíval, je assassination ala zabíjení skrytým ostřím. Je to tiché, rychlé a účinné. Něco jako Cilit BANG! Při souboji ale R nemusíte používat. Jedná se o vaši volbu. Ale skolení a usmrcení protivníka bude těžší, někdy ale zas rychlejší, než vyčkávání na jeho tah. Ovládání a kamera jsou tedy za námi.

Assassins Creed byl vždy o volnosti. Je na PSP volnost dostatečná? Určitě ano. Celkem navštívíte dvě města. Každé z nich je unikátní svým stavebním slohem, kulturou a chováním občanů. V prvním městě potkáte spíše Templáře a ve druhém zas piráty. Město je rozděleno na několik čtvrtí, mezi kterými se budete pohybovat. Pokud chcete přejít do jiné, vstoupíte do brány a čeká vás loading. Ostatně, nejsou nějak dlouhé. Spíš bych řekl, že na to, co vše se načte, a máte v dané oblasti možnost vyzkoušet, tak jsou opravdu zanedbatelné. Rozlehlost jedné oblasti je opravdu velká. Docela jsem se divil, že to vše PSP stíhá plynule zpracovávat. Na internetu jsem si všiml diskuze, že na greenech nejsou skoro vůbec vidět normální náhodní lidé. Lidé se v ulicích vyskytují, ale nečekejte velké davy. Přeci jen se jedná o limitovaný výkon PSP. Ale ošizeni o možnost skákat z jedné střechy na druhou nebudete.

Docela mne zarazila grafika celé hry. Pokud vezmeme v úvahu rozlehlost, všechny ty možnosti co ve hře máme, že to vše běží plynule, tak nezbývá nic jiného, než žasnout. Občas se sice stane, že sem tam pár textur zmizí a je vidět skrze zem někam do pryč, ale bát se nemusíte. Stalo se mi to tak jednou či dvakrát za celou hru. Navíc když se dostanete na vyhlídkový bod a spustíte synchronizaci, tak opravdu poznáte, co se tvůrcům podařilo za mistrovské dílo. Jak jsem již říkal, docela se divím, že vše běží naprosto plynule, jak má.

Sice jsme si již ovládání popsali, ale řekněme si pár slov o ovladatelnosti. Rozložení a funkce tlačítek jsou na správném místě. Vše je intuitivní a jednoduché. Žádné složité kombinace tlačítek jako u některých her.

Vraťme se k již zmíněným vedlejším misím. Ty objevíte pomocí synchronizace na rozhledovém bodu. V každé čtvrtí jsou jen dvě mise. Postupem času se ale začnou opakovat, a tak i nudit. Většinou nesou náplň ve stylu běž sem a toho nepozorovaně zabij, nebo tohle doruč tam tomu. Jediným největším lákadlem v pozdější části hry na nich jsou vydělané peníze. Ty můžete najít i volně po mapě. Jejich sběr uplatníte později, když budete přecházet mezi významnými dějovými linkami, které vypadají přesně jako v prvním díle. Zde se vám pak objeví zcela nová možnost. Tou možností je Upgrade. Za peníze si koupíte nějaká ta vylepšení. Třeba automatické blokování útoku nepřítele, více života nebo silnější útok Altaira. Je jich opravdu požehnaně. Jen si teď trošičku zaspoileruji. Doporučuji co nejdříve vylepšit na co nejvyšší úroveň sílu útoku. V pozdější části hry byste si bez tohoto upgradu zvedli obtížnost hry opravdu vysoko. Pokud ale vylepšíte vše, tím lépe pro vás.

Co se obtížnosti týče, tak je vysoce vyrovnaná. Nepřátelé se brání velice solidně, dokonce vás i lehce zabijí. Pokud běžíte již zmíněným velice rychlým způsobem nebo se jednáte agresivně, můžete skoro určitě počítat s odhalením. Útěk ve většině případů nepomůže, jelikož jsou plně odhodlaní vás pronásledovat. Pokud dojde k souboji, řinčení mečů upozorní stráže a hlídky z okolí, a ti se seběhnou. AI je tedy na dosti dobré úrovni. Ale má své mouchy. Pokud se pomocí modlení procházíte kolem vojáků, které jste zabili, a přiběhne jiný voják, vůbec si vás nevšimne a nechá vás odejít. Celkem smutné.

A co herní nastavení? Jednoduché. Když stisknete start a zvolíte options, můžete si nastavit, co vše na herní obrazovce uvidíte. Můžete tak schovat ukazatele zbraní, bočních tlačítek, života, nastavit titulky či hlasitost hudby a zvuků. Neopomenu ani autosave. Ten je někdy výborný, ale někdy na zabití. Většinou ukládá po přechodu do jiné čtvrti, splnění mise nebo jejího postupu. Pokud se ale přiblížíte k dalšímu bodu a někdo vás zabije, nebo spadnete z velké výšky, musíte zrovna tu nejtěžší projít znovu. A to opravdu nepotěší.

Celkem je ve hře šest přestupů v dějové linii a finální souboj. Mise se v jednotlivých dějových linkách budou měnit. Špehování, pronásledování, tichá vražda, doručení zprávy a další. Pokaždé zažijete něco nového. Finální souboj je opravdu těžký. Takže radím, pokud dojde život, doporučuji před nepřítelem běhat tak dlouho, dokud se vám neobnoví. Srabácké, ale účinné. Ale aby mise nebyly jen o zabíjení, narazíte i na mise na čas. Ty jsou opravdovou výzvou vašich doposud získaných schopností ovládání. V jedné dějové lince vždy narazíte na jeden velký úkol. Většinou někoho zabít, a pak uniknout. Takže starý známý systém z jedničky.

Žádná hra není bez chyb. Tak si je tu vypíšeme. Občas se Altair zasekne na rohu budovy nebo odmítne vylézt či se uchopit. S touto chybou jsem se potkal párkrát, ale vždy dokázala zážitek ze hry trošičku znepříjemnit. U grafiky jsem již popsal zhroucení textur, ale to je naprosto zanedbatelné. Jinak snad ani nemam žádnou výtku.

Co se zvuků a hudby týče, zde mě čekal šok! Altair není nadabován stejně jako v jedničce. Pevně věřím, že má pubertu za sebou, ale tohle mne opravdu naštvalo. Jenže kdyby špatné nadabování zůstalo jen u Altaira. Ostatní postavy mají opravdu strašný přízvuk. Jakoby ruský. Hudební kulisa je výborná. Řinčení mečů o sebe, stěžování si vojáků čí úskoky lidí. Vše bezproblémové.

Nakonec mam ještě dvě špatné zprávy. Tou první je délka hry. Pokud u hry sedíte nonstop, o čtyřech hodinách máte vystaráno a příběh za sebou. Řeknete si, co dál? Jedině vysbírat ony nenalezené mince. Jenže co když i to máme splněné? Nic. Prostě konec. Tečka. Délka hry mne opravdu zarazila a mohu říci, že i urazila. Druhou chybou je nevyužitá možnost multiplayeru. Sám bych si dokázal představit, jak dva hráči v co-op režimu řeší jednotlivé mise a vzájemně se doplňují. Či jakýkoliv jiný režim multiplayeru. Teď vyvstává otázka, zda by to PSP utáhlo. Odpověď se bohužel nikdy nedozvíme.

Jedná se o naprosto skvělý port velké a skvělé hry. Vývojáři splnili svou práci na jedničku. Využili prázdné místo mezi jedničkou a dvojkou. Tím nás velice potěšili, jelikož Altair je v herní kultuře zafixován a velice oblíben. Zdali tuto hru mohu doporučit? Mohu. Jediným velkým (gigantickým) mínusem hry je její mizivá herní doba a po dohrání vyvstane otázka: „co teď?“ Nic. Pokud jste se na tuto hru těšili jako malí (já ano), máte jasnou volbu. Pokud jste se netěšili, a hra vás nechávala chladnými, o koupi uvažujte v kladné rovině. Ale zkusit zahrát by si ji měl každý.