Army of Two: The 40th Day

Osobně jsem hrál Army of Two: The 40th Day v průběhu ledna na konzoli PlayStation 3. Byl jsem tedy hodně zvědavý, zdali se tahle zajímavá kooperační akce povedla i ve svém menším a pochopitelně krapet chudším zpracováním právě na PSPčku. Základ obou verzí je skutečně stejný a dokonce sdílejí i rámcově stejný příběh. Oba hrdinové – Rios a Salem jsou na zdánlivě běžné každodenní misi v Šanghaji, ale všechno nejde úplně podle plánů. V tomhle městě jsou totiž uvězněni, protože tady teroristé provedli sérii ničivých útoků, jejich výsledkem je opravdová zkáza. Náš úkol je prostý – přežít a uniknout z tohoto města, jež se pomalu přeměňuje v peklo a celé se rozpadá. V PSP verzi se ale neklade zdaleka takový důraz na podávání nebo zajímavost příběhu, jako v té velké. To je škoda, protože zrovna tento prvek by opravdu nebylo těžké kvalitně zpracovat na méně výkonném hardwaru.

Hráči opět ovládají jednoho z parťáků, přičemž jeho kolega funguje s vámi a je řízený umělou inteligencí. K ní se bohužel musím hned vyjádřit, protože mne nejednou rozčílila. Několikrát se totiž stalo, že se můj kolega na nějakém místě zasekl, zatímco já už jsem se posunul o kus dál. A nešlo s tím nic dělat, takže nezbývalo než nahrávat poslední uloženou hru a procházet tu samou lokaci znovu, jen dávat pozor na parťáka jako na malé děcko, aby se náhodou někde nezapomněl a nenávratně nezaseknul.

I když jde o docela osekanou větší verzi, většina prvků se tady také objevila. Kupříkladu jde o morálku, aneb vaše rozhodnutí během dialogů, které jsou mimochodem vcelku slušné a nechybí jejich nadabování. Právě okamžiky s morálním rozhodování se byly úplně převzaté z velké verze, což zamrzí ty, kdo ji hráli. Pro neználky to popíšu trošku detailněji: musíte se třeba rozhodnout, jestli hlídače, který vás načapal jak vykrádáte sejf se zbraněmi zabijete, nebo necháte žít a tím pádem nebudete mít vylepšení zbraně. Inu a po vašem rozhodnutí (na výběr jsou vždycky dvě možnosti), vidíte krátké video z důsledky vašeho konání. Nic hlubšího ale tento systém od Army of Two: The 40th Day nepřináší. Osobně doporučuji být zlým a s ničím se nepárat, to vám vždycky přinese víc výhod. Prostě jako v reálném životě, ne?

Army of Two je typickou střílečkou z pohledu třetí osoby. Jde tedy o žánr, který má na PSP nejednoho kvalitního zástupce. Bohužel tvůrci PSP verze se právě jich asi zalekli, a tak z ní udělali takovou arkádovou hru, kterou bychom jen těžko mohli označit jako thrid person. Kamera tak není ze zad vašeho hrdiny, ale je vždycky umístěná někde v prostředí a vy vlastně sledujete, jak dvojice hrdinů postupuje. Nemyslím si, že byla tahle volba zrovna šťastná. Dost často máte hodně omezený prostor (nepřátelé po vás pálí kdesi zprava, ale nevidíte je), občas to zapříčinilo i nepřehlednost.

Pár slov bych měl říci v této souvislosti i k ovládání, ještě před tím, než se pustíme na další prvky hratelnosti. Levou analogovou páčkou na svém PSP chodíte do všech směrů a tlačítka napravo (kolečko, křížek a spol.) slouží ke střelbě. Jde o dost netradiční schéma, kdy si pod těmito tlačítky musíte představit šipky a jaký směr mačkáte, tak tím váš hrdina pálí. Může to znít krkolomně, ale vězte, že v praxi to vcelku funguje a není to vůbec špatné. Jen škoda, že při soubojích nevyužijete skoro žádné taktizování a stačí naběhnout mezi bandu protivníků a jen pálit.  A prakticky nemožné je vybrat konkrétního protivníka, na něhož zrovna chcete střílet. Hra za vás totiž automaticky pálí prostě na někoho, kdo je ve směru, kterým mačkáte tlačítka. Především systém krytí zde naprosto zklamal a nefunguje ani zdaleka tak, jak bych si představoval.

Protože jde o kooperační akci, tak musíte často využívat spolupráce této akční dvojice. I v této menší verzi funguje systém aggra. Takže útočnější z obou hrdinů je více středem pozornosti protivníků. Využijete to hlavně při souboji s menšími bossy, které musíte většinou strefovat do zad. Takže necháte kolegu, aby na sebe protivníka nalákal, pak k němu naběhnete zády a pálíte. Bohužel všechny okamžiky spolupráce mírně pohřbívá už zmíněná bídná umělá inteligence vašeho kolegy. Můžete mu sice zadávat jednoduché příkazy, ale prakticky pouze aby zůstal na své pozici (stál), nebo běžel za vámi (což občas tak úplně nerespektuje). Tohle řeší pouze hraní s reálným kamarádem v kooperaci. Ani tahle možnost nechybí, byť pouze skrz ad hoc.

Během misí sbíráte porůznu peníze a i za úspěchy a plnění úkolů jste automaticky odměňováni dolary. Ty pak můžete u překupníků, na něž narážíte každou chvíli, směňovat za nové zbraně nebo vylepšení pro ty stávající. Docela jednoduchý systém, který ale funguje a tak v průběhu celé hry alespoň získáváte radost a oživení z nových serepetiček.

Po grafické stránce se mi PSP verze Army of Two: The 40th Day líbilo. I když zase nejde o nic úžasného, ale styl odpovídá velké předloze a tvůrci si zde docela potrpěli na detaily, což oceňuji. Jako moc hezká bych pak označil referovaná videa. Naopak trošku lépe to chtělo vymodelovat postavy i zdokonalit jejich animace.

Nakonec se přes to všechno stalo Army of Two: The 40th Day pro PlayStation Portable spíše zklamáním. Střílečku z pohledu třetí osoby si představujeme jinak a není mi příliš jasné, proč se od tohoto žánru tvůrci přenosné verze tak odchýlili. Na hře jsme našli plno pozitivních stránek, ale zároveň i dost těch negativních, které vám tak akorát znepříjemní hraní. Tahle hra by si určitě zasloužila honosnější zpracování.